Původ a historie
Předek highlandského ponyho byl nejspíš kůň Przewalského - usuzuje se vzhledem k jeho primitivním rysům. V šestnáctém století se tito poníci křížili s francouzskými a španělskými koňmi a dodneška je na nich znát rovněž vliv arabské krve. Dříve byly dva typy: větší a menší. Dnes jsou však tyto rozdíly vymazány.
Charakteristika
Highlanský pony je kůň mírně tvrdohlavý, avšak přátelský a pracovitý. Je dobrosrdečný, otužilý a houževnatý.
Popis plemene
Hlava je ušlechtilá, atraktivního arabského typu. Krk je dlouhý s mohutným hřebenem. Oproti tomu hřbet je krátký, záď skloněná a svalnatá. Kopyta jsou tvrdá a kvalitní. Klouby mohutné. Končetiny má kratší, ale pevné. Hříva i ocasní žíně jsou jemné. Celkově je highlandský pony podsaditější.
Povoleny jsou všechny barvy, ovšem bílé odznaky by se měly objevovat ojediněle. Vyskytují se v plavé barvě, bělouši, hnědáci, vraníci, ryzáci. Většina z nich má úhoří pruhy na hřbetě a někdy i zebrování na nohách. Morelle, první plemeník, který byl zaznamenán v hřebčíně Athol roku 1853, byl strakatý - toto zbarvení dnes není povoleno.
Využití
Ve Skotsku je lovci využíván k nošení ulovené zvěře. Hojně je rovněž využíván v zemědělství. Dobře a bezpečně skáče, nejvhodnější je ovšem jako rodinný kůň. V minulosti nosil jezdce do války, sháněl ovce, pracoval v zápřeži. Dnes není problém, aby unesl i dospělého člověka.
Zajímavost
Čistokrevné highlandy lze vidět v řadě sportovních odvětví, včetně zápřeže a drezúry. Zkřížením s plnokrevníkem vznikl vynikající hunter. Nejeden kůň úspěšný v military měl v žilách krev tohoto plemene