Původ a historie
Česká země byla v minulosti křižována solnými stezkami, které vedly z alpských nalezišť do severských zemí. Po nich přicházeli různí koně tažných plemen a nezřídka posloužili ke krytí českých klisen. Nejčastěji bývali používání mohutní pincgavští hřebci, kteří vynikali svou silou a výkonností, byli však značně nevzhlední. Ve 20. letech 20. století proto začali být dováženi belgičtí hřebci, kteří doladili exteriér českého chladnokrevníka, aniž by jejich krev nepříznivě ovlivnila výkonnost plemene.
Nejlepších výsledků v chovu českého chladnokrevníka dosáhly chovné stanice v Písku a Netolicích.
Vzhled a charakteristika
Český chladnokrevník nepatří mezi nejmohutnější plemena mezi chladnokrevníky, stavbou těla je spíše středně mohutný. Má velkou těžkou hlavu, mohutný, dobře nasazený krk s hřebenem. Měkčí hřbet je zakončený svalnatou zádí, která může být u některých jedinců strmá. Kohoutková výška je 168 - 175 cm.
Silné nohy mívají šavlovitý postoj a jsou zakončeny plochými kopyty, která kvůli své měkkosti vyžadují dostatečnou péči a časté kování. Na spěnkách je patrný nebohatý rous.
Nejoblíbenějším zbarvením je u českého chladnokrevníka ryzák se světlou hřívou a ocasem. Žíně jsou bohaté a zvlněné a ocas ani hříva se nezastřihává ani neprotrhává; při práci jsou většinou zapletené.
Koně tohoto plemene mají mírnou klidnou povahu, jsou pohybliví, vytrvalí a ochotně pracují.
Využití
Český chladnokrevník nachází jako tažné plemeno nejvíce uplatnění při práci v zemědělství, je využíván pro těžký tah, znám je také jako kůň pro lesní práce, jako je přibližování dřeva.
V poslední době jsou sice koně často nahrazováni těžkou technikou a stroji, jsou však stále těžko přístupná místa a úkoly, které může splnit jen kůň - například právě český chladnokrevník