Altajský kůň

Altajský kůň

Původ a historie

Plemeno pochází z jihozápadní Sibiře

 Tato plemena patří ke skupině koní mongolských, za jejichž předka se považuje kůň Převalského.

 

 Do altajského plemene se přilívala krev dalších plemen .

Vždy se však dbalo především na soumarské vlastnosti altajského koně.

Na tělesnou stavbu plemene i na jeho odolnost má výrazný vliv způsob odchovu těchto koní.

Převážně se chovají jako polodivoká stáda, která se vypouštějí do hor.

 

Popis a charakteristika

Altajský kůň je spíš menšího vzrůstu. U hřebců se jejich kohoutková výška udává okolo 137 cm. Klisny dorůstají do 131 cm. Avšak křížením těchto koní s jinými plemeny se jejich kohoutková výška mírně změnila a můžeme dnes pozorovat stáda o deset centimetrů vyšší.

 

Tělesná stavba altajského koně se přizpůsobila způsobu jeho využívání a odchovu. Tito menší koníci mají delší hrubou hlavu posazenou na masivním krku. Hřbet je delší, přecházející v silnou, dobře osvalenou záď. Má kratší pevné nohy s tvrdým a odolným kopytem. Občas se mohou vyskytovat vady končetin, nejčastěji strmé spěnky. Srst altajských koní je drsná a dlouhá, hříva i ocas dlouhý a bohatý. Vyskytují se koně všech možných barev. Mezi chovateli je však nejoblíbenější tečkování či strakoš nebo plavák s úhořím pruhem a zebrováním na předních nohách.

 

Využití

Toto horské plemeno je přizpůsobeno drsným klimatickým podmínkám ve kterých žije. Je velice odolné a snáší celoroční pobyt na pastvinách. Přikrmováni jsou pouze koně, kteří jsou využíváni pro práci v zimě. Jsou vytrvalí a schopní překonávat nejrůznější terénní překážky, včetně divokých řek a strmých srázů. Pro Altaje jsou především dopravním prostředkem (jsou schopni unést i 150 kg v těžkých terénech), ale také zdrojem masa a mléka.

 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode