Původ a historie
Plemeno pochází z jihozápadní Sibiře
Tato plemena patří ke skupině koní mongolských, za jejichž předka se považuje kůň Převalského.
Do altajského plemene
se přilívala krev dalších plemen .Vždy se však dbalo především na soumarské vlastnosti altajského koně.
Na tělesnou stavbu plemene i na jeho odolnost má výrazný vliv způsob odchovu těchto koní.
Převážně se chovají jako polodivoká stáda, která se vypouštějí do hor.
Popis a charakteristika
Altajský kůň je spíš menšího vzrůstu. U hřebců se jejich kohoutková výška udává okolo 137 cm. Klisny dorůstají do 131 cm. Avšak křížením těchto koní s jinými plemeny se jejich kohoutková výška mírně změnila a můžeme dnes pozorovat stáda o deset centimetrů vyšší.
Tělesná stavba altajského koně se přizpůsobila způsobu jeho využívání a odchovu. Tito menší koníci mají delší hrubou hlavu posazenou na masivním krku. Hřbet je delší, přecházející v silnou, dobře osvalenou záď. Má kratší pevné nohy s tvrdým a odolným kopytem. Občas se mohou vyskytovat vady končetin, nejčastěji strmé spěnky. Srst altajských koní je drsná a dlouhá, hříva i ocas dlouhý a bohatý. Vyskytují se koně všech možných barev. Mezi chovateli je však nejoblíbenější tečkování či strakoš nebo plavák s úhořím pruhem a zebrováním na předních nohách.
Využití
Toto horské plemeno je přizpůsobeno drsným klimatickým podmínkám ve kterých žije. Je velice odolné a snáší celoroční pobyt na pastvinách. Přikrmováni jsou pouze koně, kteří jsou využíváni pro práci v zimě. Jsou vytrvalí a schopní překonávat nejrůznější terénní překážky, včetně divokých řek a strmých srázů. Pro Altaje jsou především dopravním prostředkem (jsou schopni unést i 150 kg v těžkých terénech), ale také zdrojem masa a mléka.